Nacházíte se na webu pro ročník 2014. Hledáte web aktuálního ročníku?

Patroni projektu 72 hodin

V letošním roce projekt 72 hodin podpořilo hned několik významných osobností z oblasti kultury, sportu a veřejného života. Každého z nich jsme se zeptali na několik otázek. Za jejich podporu jsme velmi vděční. Děkujeme naši patroni!


Dan Přibáň, cestovatel, dobrodruh

Daniel Přibáň, cestovatel, dobrodruh

Dan Přibáň je český novinář, režisér a cestovatel. V minulosti působil jako redaktor iDnes.cz, časopisu ABC a VTM Science. Mezi veřejností je známý především díky svým cestovatelským projektům, kdy s expedičním trabantem projel Afriku, Jižní Ameriku a část Asie. V říjnu 2012 odstartoval poslední cestovatelský projekt jímž je expedice „Trabantem napříč Jižní Amerikou“.

Trailer k filmu Trabantem až na konec světa

Dane, proč si se rozhodl podpořit projekt 72 hodin?

Mě se v první řadě líbí to, že se někdo snaží někomu ukázat, že něco jde! Což je vlastně úplně stejná idea jako ty naše cesty s Trabantem. V našem případě jde teda o to, překonat sám sebe, ale na 72 hodinách se mi líbí, že to lidi motivuje k věcem, který by třeba dělat ani nechtěli, nebo že mají pocit, že by to měl někdo dělat za ně. Bezva je, že lidi jen nesedí a nenadávají na věci, který se jim nelíbí a jdou a změní to. A přijde mi to i vlastně přínosnější, protože ty projekty pomáhají na konkrétních místech.

Já si totiž myslím, že lidi mají obrovský možnosti a schopnosti a potřebujou jenom drobný popostrčení a je jedno jestli je to film s Trbantama, nebo projekt, kterej říká: „Pojďte, teďka tady něco v jednu chvíli společně uděláme“. To je prostě super!

Jak podpoříš ty osobně letošních 72 hodin?

No já se v první řadě budu účastnit zahájení projektu v Praze. No ale jako dumal jsem vlastně, jak bych mohl pomoci víc, no protože abych dával někomu peníze, který sami scháníme, tak to nejde. Napadlo mě ale, že jak děláme spoustu cestovatelskejch a motivačních přednášek, tak že vybereme jeden projekt, co se během 72 hodin udělá a bude fakt dobrej a že tam u nich, v jejich městě prostě uděláme přednášku o jedný z našich cest s Trabantama. To by se snad mohlo líbit.

Vzkázal by si něco lidem, co brblají?

Mě se líbí obecně motto 72 hodin jako „Brblat nestačí!“ protože ten tráboš ani nic jinýho než brblat neumí :) Ale je to celý prostě hrozně hezký a jde k tomu říct jen jedno, teda to, co říkáme i na těch přednáškách, prostě: „Když se chce, tak to jde!“ A tak LIDI NEBRBLEJTE A UDĚLEJTE NĚCO, CO MŮŽETE a ono vám to sebere jen pár hodin života, ale pomůžete dobrý věci a to stojí prostě za to. Zapojte se do 72 hodin!


Alice Nellis, filmová režisérka

Alice Nellis, filmová režisérka

Alice Nellis je česká překladatelka, muzikantka, internetová designérka, scenáristka a filmová i divadelní režisérka. V roce 2000 debutovala se svým prvním celovečerním filmem Ene bene, v roce 2002 následoval komediálně laděný snímek Výlet, v roce 2007 pak psychologická drobnokresba Tajnosti s Ivou Bittovou v hlavní roli. Tento film obdržel cenu Český lev za nejlepší snímek roku 2007. Kromě své režisérské a dramaturgické činnosti se od roku 2003 věnuje také divadelní režii. Svoji první hereckou úlohu vytvořila ve filmu režiséra Martina Šulíka Sluneční stát. Ke svému filmu Výlet napsala anglické texty písní a některé z nich i sama nazpívala. Jejími posledními filmovými díly jsou Mamas & Papas (2010), Perfect Days (2011) a Revival (2013).

Kolik se toho dá stihnout při natáčení filmu za 72 hodin?

72 hodin je 6 natáčecích směn. Za tu dobu se dá natočit – pokud sebou pohnete – skoro 20 minut filmu. A nebo máte těžké scény a natočíte těch minut třeba jen 10, ale v takovém případě by opravdu měly stát za to.

Jaký máte vztah k dobrovolnictví, udělala jste někdy něco prospěšného jen tak?

Než jsem měla děti, bylo to s dobrovolnictvím jednodušší, protože člověk svým volným časem disponoval zcela svobodně. V té době měly mé dobrovolnické aktivity nejčastěji podobu hudební. Spolu s narůstajícím počtem potomků se situace s časem, kdy plně nepracuji a nejsem dolácí maminka, o dost zhoršila a proto volím trochu jiné formy. Jsem patronkou a členkou správních rad některých dobrovolných organizací. Někdy je to forma toho, že se pro něco vyfotím, něco napíšu, někam přijdu … nebo jsem nedávno kvůli sbírce na opravu kostela třeba kreslila do aukce anděla. Ale určitě by toho mělo být víc. Protože děti rostou a ničím jiným než příkladem v nich člověk chuť do podobných akcích, kde člověk nejen pracuje, ale zároveň se učí uvědomovat si cenu svého času a své vlastní práce, nevzbudí.

Co je největším přínosem projektu 72 hodin, který jste se rozhodla podpořit?

Na první pohled je to samozřejmě vykonaná práce, ale myslím, že ještě důležitější je sama zkušenost a možnost, že tato zkušenost zúčastněné ovlivní do budoucna.


Petr Koukal, badmintonista

Petr Koukal, badbintonista

Petr Koukal je český badmintonový hráč, v současné době hrající 1. dánskou divizi za Herlev Hjorten. Je sedminásobným mistrem České republiky z let 2007–2011 a 2013–2014. Při zahajovacím ceremoniálu XXX. letních olympijských her v Londýně byl vlajkonošem české výpravy. V roce 2010 se léčil z vážné nemoci . O svém boji s rakovinou vypráví v dokumentárním filmu „Cesta snů“

Trailer k filmu Cesta snů Petra Koukala

Petře, co se podle Vás dá v životě stihnout za 72 hodin?

Opravdu mnoho věcí. Věřím, že za 72 hodin se nám může změnit celý život vzhůru nohama. Vlastním přičiněním nebo díky osudu, který nás může kdykoliv překvapit…

A co se dá za 72 hodin stihnout v badmintonu?

Prakticky se dá vyhrát celý menší turnaj, kde se hrají dva zápasy za den a hraje se od pátku do neděle.

Co Vás napadne, když se řekne dobrovolnictví?

Poskytování pomoci druhým bez nároku na jakoukoliv odměnu.

Proč by podle Vás měli lidé dělat něco dobrovolně?

Pomáhá to člověku srovnat si hodnoty a uvědomit si, jak je šťastný.

Máte osobní zkušenost s dobrovolnictvím? Pokud ano, tak jakou?

Založil jsem vlastní nadační fond, který má za cíl rozšíření informací o důležitosti preventivních prohlídek mužů. Projekt se jmenuje STK PRO CHLAPY a jak už je z názvu patrné – chceme vyvolat to, aby se chlapi starali o své zdraví alespoň tak, jako o své auto…

Co je největším přínosem projektu 72 hodin, který jste se rozhodl podpořit?

Podle mě je velmi důležité ukázat mladé generaci, jak důležité je se pro něco nadchnout a pustit se do toho. Ať je to dobrovolnický projekt či jejich životní rozhodnutí.

Co Vám pomáhá při zdolávání každodenních radostí a starostí?

Těžká zkušenost se zákeřnou nemocí, která mi navždy změnila život.

Máte nějaké životní motto, kterým se řídíte?

Kde je vůle, tam je cesta.


Petr Vichnar, sportovní komentátor

Petr Vichnar, sportovní komentátor

Petr Vichnar je český sportovní redaktor a televizní komentátor. Po absolutoriu Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy působí od roku 1978 v Českos­lovenské televizi, dnes v České televizi, coby její stálý pracovník, člen Redakce sportu ČT. Jedná se o dlouholetého člena vedení této redakce, bývalého šéfa úseku sportovních komentátorů. Jeho specializací je především lední hokej, alpské lyžování, krasobruslení, házená a vodní slalom. Celkem čtrnáctkrát komentoval olympijské hry.

Co se podle Vás dá v životě stihnout za 72 hodin?

Za 3 dny se toho dá stihnout moc. Vzpomínám si třeba, že na zimních olympijských hrách v Albertville 1992 jsem každý den vstával v 5 hodin, jel autobusem 3 a půl hodiny do Val d´Isere na přenos ze sjezdového lyžování. 2 hodiny jsem komentoval, pak jel 2 a půl hodiny autobusem do Méribelu, kde jsem cca 3 hodiny komentoval hokej a pak další 2 hodiny cesty do Albertville, kde jsem, večer 3 hodiny komentoval krasobruslení. Pak 2 hodiny autobusem do hotelu v horském středisku Valmorell. Hodinu po půlnoci jsem usnul a za 4 hodiny budíček a znovu stejně celý další den. Během 3 dnů tohoto olympijského programu jsem dohromady komentoval 24 hodin televizní přenosy a prožil cca 32 hodin v autobusu …

Jakou máte vy osobně zkušenost s dobrovolnictvím?

Když zůstanu u olympijského tématu: žádná ze 14ti olympiád, na kterých jsem pracoval, by nebyla možná bez práce statisíců dobrovolníků, kteří zadarmo tři týdny působili na svých postech v Olympijském parku, na sportovištích, v dopravě, v tiskových střediscích a na mnoha dalších místech spojených s organizací. Jedinou odměnou za jejich vyčerpávající mnohdy celodenní službu byl úspěch her a oblečení s olympijskými kru­hy.


Robert Záruba, šéfkomentátor Redakce sportu ČT

Robert Záruba

Robert Záruba vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Již od roku 1984 byl externím spolupracovníkem Redakce sportu České televize, od roku 1990 je jejím stálým zaměstnancem. V České televizi pracuje dosud, v současné době je šéfkomentátorem.

Jeho specializací je komentování hokejových utkání, je známý svou precizní přípravou, vede si vlastní kartotéku hráčů, poznámky stále aktualizuje.

Co se podle Vás dá v životě stihnout za 72 hodin?

Je to vlastně víkend, vánoce nebo velikonoce. Ale jako první se mi vybaví tři denní míčové maratony, které jsme kdysi na fakultě podnikli. Jen jsme si mezi nimi dali pauzu, v kuse bychom to ani tehdy neutáhli.

Jakou máte vy osobně zkušenost s dobrovolnictvím?

Je to vždycky ta lepší varianta, pokud je to dobrovolnictví z radosti. Když ne, je to spíš nevolnictví.


Vojtěch Bernatský, sportovní moderátor

Vojtech Bernatsky

Vojtěch Bernatský studoval FAMU. Od konce roku 1995 byl externím spolupracovníkem Redakce sportu České televize, od roku 2001 je již stálým zaměstnancem Redakce zpravodajství.

Vojtěch Bernatský je oblíbeným moderátorem pořadu Branky, body, vteřiny, působí také jako komentátor hokejových zápasů a pravidelně moderuje Olympijská studia.

Co se podle Vás dá v životě stihnout za 72 hodin?

Strašně moc. Mohou to být tři dny, které člověku úplně změní život a jeho osud se posune zcela jiným směrem. V tom dobrém i horším slova smyslu. Můj dědeček vždycky říkal, že by se lidé neměli vzdávat svých tužeb, že by se měli snažit plnit si své sny a nebo alespoň se zvednutou hlavou jít za jejich splněním :-). A tak si myslím, že každý den může přinést něco, co nás k těm snům přiblíží. Každá zkušenost, každý zážitek nebo nové setkání mohou lidskému životu dát směr a smysl. Pokud jde o mojí profesi, tak se za 72 hodin toho dá udělat opravdu hodně. Například jsme s kolegou Petrem Svěceným za tři dny zvládli natočit sedm dílů pořadu Neuvěřitelný svět rekordů a kuriozit, který jsme společně moderovali v ČT. A nebo jsem během olympijských her v Salt Lake City, Turíně, Aténách či v Pekingu zvládl v OH studiu odmoderovat za tři dny skoro až 35 hodin živého vysílání. Sumasumárum by se dala opět použít věta mého dědečka Ládi – život je jenom relativně krátká návštěva na úžasném místě a každá hodina má svojí důležitost a význam. A já dodávám – natož tři dlouhé dny :-).

Jakou máte vy osobně zkušenost s dobrovolnictvím?

Bez dobrovolníků by výrazně ubylo sportovních akcí a velkých závodů. Například Olympijské hry jsou na jejich práci a pomoci doslova postavené. Je úžasné s jakým nadšením mnohdy pouze za poděkování lidé pomáhají. Několik let jsme společně s herečkou Naďou Konvalinkovou patrony nadačního fondu Rozum a cit, který podporuje rodiny s dětmi v pěstounské péči. Většina akcí je tu také postavena na lidech, jenž nezištně pomáhají a snaží se usnadnit život dětem, které nemají hned na začátku života moc štěstí. Myslím, že alespoň pro mě není hezčí odměny než dětská radost a smích.


Petr Vacek, herec

Petr Vacek, herec

Petr Vacek je český herec a moderátor. Nejznámější je z filmu Amerika a seriálu Ulice. Moderuje dětský pořad Pomáhejme si na České televizi a s Martinem Dejdarem moderoval pořad Na vlastní nebezpečí. Je členem Rady Greenpeace ČR a pěveckého souboru Mišpacha. Pomáhá také sdružení Letní dům, které pečuje o děti v dětských domovech, a podílí se na projektu „Život nanečisto“, který má pomoci dětem z dětských domovů připravit se na normální samostatný život.


Nejfake, youtuber

Nejfake, youtuber

Nejfake je fenomenální český yutuber, který svá videa publikuje více než 6 let.

Co Tě vedlo k tomu, že jsi začal natáčet videa?

Když jsem v roce 2008 začal natáčet videa a dávat je na internet, tak celé tohle odvětví bylo teprve na začátku a i kvalita těch videí byla taková na půl cesty. Ta hlavní motivace byla něco vytvářet, protože internetové video může být bráno jako umění, jelikož může přetrvat stovky let, jako třeba obrazy v galerii. Jsem strašně rád, že jsem tehdy začal točit, jelikož dnes si bez vytváření nových videí svůj život ani přestavit neumím.

Nastal někdy okamžik kdy jsi chtěl s natáčením skončit, pokud ano, co tě motivovalo, povzbudilo pokračovat?

Takový okamžik nastal mnohokrát, ať už to byl pocit, že to stejně nemá cenu a nebo jsem byl pod tlakem lidí, kteří mi za moje videa nadávali, přesto jsem vydržel a před pár měsíci jsem oslavil 6 let na internetu jako nejfake. To je myslím krásné číslo, tak se třeba jednoho dne dočkám i 10 let.

Je nějaké motto které Tě provází v tvé tvorbě?

Tak díky tomu jednomu svému mottu, mě spoustu lidí i zná: „Jméno ani tvář nejsou důležité, důležitá je myšlenka a názor…“. Trošku to poukazuje na to, jak jsem vnímám já, jelikož lidé neví jako vypadám nebo jak se jmenuji a hodnotí jen moje vystupování ve videích, což považuji za skvělou věc. Bohužel pořád existuje spoustu lidí, kteří si myslí opak a to hlavní je pro ně ona tvář a jméno.

Co se dá stihnout za 72 hodin?

Řekl bych že takřka zázraky, stačí jen aby lidé chtěli. Víte on si každý řekne, že to udělá někdo jiný, ale když si to takhle řekne každý, tak to nakonec neudělá nikdo, proto si opravdu vážím těch lidí, kteří místo kecání a plánování, co všechno by mohli udělat jdou a něco skutečně udělají. 72 hodin se dá prospat, prolenošit a nebo ho využít na nějakou aktivitu, které někde a někomu třeba i pomůže.

Mezi dětmi a mladými lidmi jsi docela známý, ale dospělí a starší lidé tvojí tvorbu neznají. Jak si to vysvětluješ?

Je to asi tím, že dospělí jsou pořád naladěni na té vlně posuzování podle vzhledu a když vidí člověka v šátku, tak to na ně nepůsobí asi moc pozitivně, ale už mnohokrát se mi stalo, že pak si pustili nějaké moje video a ten názor změnili. Opravdu jsem toho názoru, že bychom neměli posuzovat podle toho co vidíme, ale celkově brát v potaz i další faktory. Na druhou stranu je zase fajn vědět, že moji dnešní diváci taky jednou budou dospělí a to o tom posuzování budou už dávno vědět.